9
" Her eyes are grey. Her hair is straggly and wet. Her fingers are stubby. The nails are chewed and broken. Her teeth are crooked, jagged things. There is a vacancy in her gaze, a feeling of absence when you are near her that is impossible to put into words. Her sigil is the hooked ring. One day her hook will catch your heart. Describing her, we articulate what she is and why she is: when hope is past, she is there. She is in a thousand thousand waiting rooms and empty streets, in grey concrete buildings and anonymous hotels. She is on the other side of every mirror. When the eyes that look back at you know you too well, and no longer care for what they see, they are her eyes. She stands and waits, and in her posture the pain no longer tells you to live, and in her presence joy is unimaginable. "
― Neil Gaiman , The Sandman: Endless Nights (The Sandman)
11
" And in our room, we made love like flames–opening, blending, burning. We made love like animals, like gods, like dreams. Was it worth waiting for? Gods, yes. It was worth worlds, that night, worth souls, worth eternity. "
― Neil Gaiman , The Sandman: Endless Nights (The Sandman)
13
" Oči má šedé. Vlasy má rozcuchané a mokré. Prsty má jako buřtíky. Nehty má pokousané a polámané. Zuby má křivé, rozeklané. Má prázdný pohled, a když jste jí poblíž, vzbuzuje ve vás pocit nepřítomnosti, který se nedá slovy vyjádřit. Jejím znakem je prsten s háčkem. Jednoho dne se vám ten háček zadře do srdce. Popsat ji znamená vyjádřit, co je a proč je: přijde, když naděje pomine. Je v tisících čekáren a prázdných ulicích, v budovách ze šedého betonu a v bezejmenných hotelech. Je na druhé straně každého zrcadla. když tě oči, které se na tebe dívají, znají až moc dobře. Stojí a čeká a v jejím postoji ti už bolest neříká, abys žil, a v její přítomnosti je radost nepředstavitelná. "
― Neil Gaiman , The Sandman: Endless Nights (The Sandman)
