Home > Author > Lusy Adams
1 " Panebože.“ Duši mi sevřela bezmoc a beznaděj. Nebyla jsem připravená na to, co mi ukázal – svět v jeho pravé podobě. Byl temný a děsivý a nechtělo se mi v něm žít. Usmál se, jako by mi unikl nějaký vtip. „Můžeš mi říkat… Williame. "
― Lusy Adams , Odstíny života (Odstíny života, #1)
2 " Přemýšlel jsem, jestli se tu ještě ukážeš,“ usmál se a odhalil mírný předkus. „Přemýšlel?“ zopakovala jsem pochybovačně. „Bolelo to hodně?"Koutek úst mu zacukal. „Kam jsi zmizela?”„Přenesla jsem se pryč, abych se s tebou nemusela bavit.“„Myslím to vážně.”„Já taky. "
3 " Nelíbí se mi to,” sdílela jsem svoje obavy s Gabem, když jsme o hodinu později kráčeli prázdným parkem. Nikdo s rozumem tu nezůstával po setmění, akorát jste si tím koledovali o problémy. Zloději a drogoví dealeři nám vrásky nedělali. „Něco tu smrdí.”Matt, který šel s Jamiem několik kroků před námi, si odfrkl. „Strávili jsme půl dne v kanálech. Nejspíš to budeme my. "
4 " Jeho tvář zůstala prázdná, ale když promluvil, hlas neměl tak dokonale dutý jako obvykle. „S tím budeš muset přestat.“„Proč? Docela si to užívám.“Čelist se mu napnula, jak zaťal zuby. Vytočit pana Nedotknutelného – hotovo. Teď už můžu v klidu umřít. Moment, to už mám vlastně taky splněno. "
5 " V naší branži neexistuje vždycky dobrá a špatná možnost, někdy máš na výběr ze dvou mizerných a musíš se rozhodnout pro to menší zlo. Občas musíš udělat něco hrozného, abys zabránila něčemu ještě mnohem horšímu. Slíbil jsem, že tenhle svět budu chránit před monstry a budu to dělat za každou cenu. Jestli to dělá monstrum ze mě… To nějak přežiju. "
6 " „Znáš ho?“ zeptal se tak najednou, že mi zaskočil doušek v puse.Rozkašlala jsem se. „Koho?“Sotva patrně kývl hlavou někam za mě. „Toho chlápka u baru, co na tebe zírá od chvíle, co jsme si sedli.“Ohlédla jsem se a narazila na světle modré oči v pohledné mužské tváři. Pokynul mi skleničkou na pozdrav. Ignorovala jsem ho a otočila se zpátky ke Gabovi. „Když jsi byl pryč, pokoušel se mě balit. Aspoň myslím. Taky mě mohl chtít sežrat.“„Rozhodně ta první možnost.“Věnovala jsem mu významný pohled. „Dle všeho jsem magnet na pochybný existence.“Vědoucně se zašklebil a znovu si přihnul. „To ti připomenu. "
