11
" Nevíš, co se děje dole?" zkusila jsem se zeptat Mikeeho, když
najedený spokojeně seděl na posteli a rovnal si autíčka podle barev.
Věděla jsem skoro jisté, že nebude tušit, o čem mluvím. A ne
spletla jsem se:
„Kde dole? Pod posteli?" vyzvídal s rozzářenýma očima. "Něco
je pod posteli?" pokračoval nadšeně a vůbec nevnímal mé ujišťování, že na stav věci pod posteli jsem se neptala. Slezl dolů, natáhl
se na břicho a zvědavě zkoumal, jestli se tam dole vážně něco neděje.
Povzdechla jsem si a podepřela si bradu rukou. Vypadal, že ho to baví. Triko se mu vyhrnulo až do půli zad. ale bylo mu to jedno. Mumlal, že nic nevidí, ale že počká.
„Paige?" oslovil mě po chvilce.
„Hm?"
„Nechceš se taky podívat? Počkáme na to spolu," nabídl mi.
Chvilku jsem s úšklebkem sledovala, jak komíhá nohama ve
vzduchu a hlavu má zabořenou pod postelí. Nakonec jsem se rozhodla,
že mu udělám radost. Pomalu jsem se položila vedle něj,
a když se moje hlava objevila v přítmí hned vedle jeho, zazubil se
na mě.
„Na co čekáme?" zeptala jsem se.
„Nevím," přiznal. „Ale jsme schovaný!"
„Koukají nám nohy, Mikeu. Vlastně je nám vidět všechno kromě hlav," oponovala jsem.
„Ne,ne," přesvědčoval mě. „Nejsme vidět. "
― Kateřina Petrusová , Nebezpečná láska (Bavettovi, #1)
13
" „Moje nadřízená mi řekla, že se mnou chcete mluvit o tom rozhovoru, co jsme vám posílali k autorizaci. Je s ním něco v nepořádku?“
„Je.“
Co? Není! To byla řečnická otázka, ty ňoumo!
„A co přesně?“ zeptala jsem se a musela jsem přivřít oči nad tím, jak naštvaně jsem zněla. Přestože jsem se snažila chovat jako dospělá a vyrovnaná.
„Raději bych si o tom promluvil osobně,“ vysvětlil. A tím mě úplně dorazil.
„On je fakt idiot!“ zašeptala jsem Míše, zatímco jsem sluchátko překryla dlaní. „Ale vážně! Diagnóza! Proto může lézt po zamrzlých vodopádech! Je tak blbej, že nechápe, co je to za nesmysl!“
Míša hýkla a utekla na chodbu, aby její smích nebyl slyšet. Skvělý.
„Jste tam, Kláro? "
― Kateřina Petrusová , Pekáč buchet
14
" „Dojdeme si do stanu pro věci a spácháme hygienu,“ navrhl. Podívala jsem se na jeho téměř černé nohy a vehementně přikývla:
„To teda jo. Nejsi ten typ, co se zvládne cestou z umývárny ke stanu zase celý zaprasit, že ne?“ Rozchechtal se nahlas a řekl, že ne. „Dobře, protože já jo. Vsaď se, že spadnu do nějaký bažiny.“
„Po cestě není žádná bažina.“
„To, že tam nebyla odpoledne, ještě neznamená, že tam nebude teď. Jsem magnet na příšerný trapasy a tak, vždyť už to víš. "
― Kateřina Petrusová , Pekáč buchet
