1
" Ale antipolitika - tak jak jí chápal Balibar - nechává narůstat populismus a nacionalismus, oba dva nebezpečné a náchylné k neskutečně ničivým projevům. Často se ukáže, že se jedná o předehru tyranských a autoritářských režimů, jak se v nedávné minulosti ukázalo. Začíná to odmítnutím politiky ("politika je špinavá brandže") a skrze vyzdvihování charismatických lidí, kteří dokážou vzbudit pozornost a nadšení davů, to pokračuje ospravedlněním diktátorského režimu silného muže, jediného, který může vyřešit děsivý úkol spojený s nápravou věcí. Vždycky se najde prozíravý člověk, který je ochoten zasáhnout, když sa vztah mezi státem a občany začne rozpadat.
Nacionalizmus je anachronický a krátkozraký. Vracet se k tredičním hodnotám, upevňovat společenské vrstvy a uznávat jen to, co je místním zvykem a co je teritoriálně definované, se dnes zdá jako zbytečná snaha - především pokud si myslíme, že je možné vrátit absolutní rozhodovací pravomoci a řízení politiky lokálním oblastem, které se musejí vypořádat s globální ekonomií. Nacionalizmus jako určitá forma populismu dnes nejde dál než k dramatu tragikomické operety, které je posilováno médii a tak zabavuje masy, celkem oprávněně znepokojené. "
― Zygmunt Bauman ,
6
" As can be seen, ‘crisis’, in its proper sense, expresses something positive, creative and optimistic, because it involves a change, and may be a rebirth after a break-up. It indicates separation, certainly, but also choice, decisions and therefore the opportunity to express an opinion. "
― Zygmunt Bauman ,