QUOTE : Kantabrijský úsek má po baskických krásách i nou přednost: poutníkovi spějícímu k dokonalosti udílí dodatečnou lekci pokory. Chvíli – zpočátku – si myslel, že cesta tu je kvůli němu, vytyčená tak, aby ho blažila na pohled. Pár desítek kilometrů betonu řádně rozmělní tohle stále ještě příliš pevné tělo: poutník tu je od toho, aby pochodoval, ať se mu to líbí, nebo ne, a bez ohledu na to, zda se přitom nasytí krajinek!<br /><br />Betonová potrubí a fabriky, vylidněné areály a odstavné pruhy, křižovatky s nájezdy a průmyslová předměstí, to vše je potřeba k proměně ve skutečného poutníka, dokonale zbaveného turistických iluzí. Zfackovaný popsanými zkouškami se chodec nejprve cítí groggy. Pak si ale na svůj úděl přivykne. Tak začíná nová fáze Cesty: ta již nevyžaduje nadšení, nýbrž návyk a disciplínu. Poutník Cestu poslouchá, jako to nevědomky činil od počátku, nyní se ale podrobuje bez odmluv. Našel svého pána. Každé ráno si obuje boty, jako si jiný navleče monterky.