" Slavné bylo zamyšlení krysařovo; jako by časy a prostory v něm hovořily. – – Jsem minulost, pravil hlas. – – Jsem budoucnost, odpovídal jiný. – – Jsem krásná, mluvila minulost. – – Budu krásnější, slibovala budoucnost. – – Měla jsem vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, děla minulost. – – Budu míti vše: úsměvy, slzy, sen i procitnutí, řekla budoucnost. Mezi hovorem minulosti a budoucnosti, jaká to přítomnost! "