Home > Author > Michal Ajvaz
1 " It is true that nothing here makes any sense, but this is no great misfortune; I learned from the islanders that sense is not of any particular importance, that its presence may even disrupt the clean lines of certain pictures and cast a cloud over their fine light, while laments on the absurdity of being struck me as self-indulgent and objectionable even before my stay on the island. Once you get a little used to a terrain cleansed of sense, you realize that there is amusement enough to be had here, and that only in its emptiness can the magic crystals of beauty originate. And in this space something is revealed: the silent dignity of people, animals, plants and objects, that is able to stir graciousness, compassion and reverence. "
― Michal Ajvaz , The Golden Age
2 " There is an endless chain of cities, a circle without beginning or end, over which there breaks unrelentingly a shifting wave of laws. There is the city-jungle and the city where people live in the pillars of tall viaducts that crisscross each other in countless overpasses and underpasses, the city of sounds and nothing else, the city in the swamp, the city of smooth white balls rolling on concrete, the city comprising apartments spread across several continents, the city where sculptures fall endlessly from dark clouds and smash on the paving stones, the city where the moon’s path passes through the insides of apartments. All cities are mutually the center and periphery, beginning and end, capital and colony of each other. "
― Michal Ajvaz , The Other City
3 " I have noticed that a lot of literary critics are bothered by the mixing of genres; indeed, some of them are so easily offended in this regard that they experience distress when faced with trifles like the use in a passage of fiction of concepts of theory (as if there were some fundamental difference between stories of people, animals, plants and objects on the one hand and stories of concepts on the other). What a torture it would be for them to read the island’s Book, in which it is common for a lyrical passage to give way to several pages of description related in chemical formulae! "
― Michal Ajvaz
4 " When on the island I sometimes imagined an inverse world, in which concert halls would be turned over to the sounds of rain and the rustling of winds while in the treetops and on the weirs and behind the walls of factories, sonatas and symphonies would ring out; in a world such as this the damp on the plastering of walls would probably form coherent text while the pages of books would be covered with indistinct marks. "
5 " Nevím," řekla Irina. "Nepřipadalo mi, že se s Claiřinou temnou řekou něco změnilo. Je možné, že Claire přestane slyšet její šumění, že se od ní navždycky osvobodí. Ale já si nemyslím, že se to stane. Řekla bych, že představa, že musí nastat buď katastrofa, nebo mír, se ve tvé hlavě zrodila z předsudku, kterým všichni trpíme, z přesvědčení, že věci musí mít nějaký konec. Ale ony nemusí mít konec, ani šťastný, ani nešťastný, a obvykle ho nemají, to jen lidi mají zvyk prohlásit některý okamžik plynutí za konec, protože to takhle je v televizi." (148) "
― Michal Ajvaz , Lucemburská zahrada
6 " Strastiplný rozhovor se točil kolem nějakého připravovaného loutkového filmu o jezevčících; drania-turg-samuraj začal hledat v aktovce technický scénář, a jak byl ze mne nervózní, nemohl jej pořád najít, třesoucíma se rukama vytahoval z aktovky pomuchlané papíry a pokládal je na stolek, odkud padaly na zem, na dovršení všeho vypadla na zelenou mramorovou desku stolku zlatá přilba ve tvaru ředkvičky a zazvonila tak jasným a vyzývavým hlasem, že celá kavárna zmlkla a hleděla na přilbu, jemně se kolébající na zeleném mramoru před ztuhlým dramaturgem, do ticha se ozývala jen melodie písně L'important, c'est la rose, kterou hrál na klavír, zasněně se usmívaje, oteklý seladon v červené vestičce. (Proč s sebou neustále taháme v taškách a v aktovkách zbraně z utajovaných nočních válek, krystaly ztuhlého jedu v krabičkách vystlaných rudým sametem, hlavu Gorgony Medusy, jazyky vyříznuté z dračí tlamy, mumii skřeta, kompromitující korespondenci v sumerštině, proč s sebou vláčíme strašné vnitřnosti minulosti, třebaže se jich bojíme a cítíme z nich hnus a třebaže víme, že neúprosná moira chce, aby nám to vždycky někde v hospodě, v kavárně nebo na návštěvě vypadlo na stůl?). "
― Michal Ajvaz , Návrat starého varana
