3
" The secret isn’t in your legs, but in your strength of mind. You need to go for a run when it is raining, windy, and snowing, when lightning sets trees on fire as you pass them, when snowflakes or hailstones strike your legs and body in the storm and make you weep, and in order to keep running, you have to wipe away the tears to see the stones, walls, or sky. "
― Kilian Jornet , Run or Die
6
" On the contrary, I have seen big winners, individuals who have overcome themselves and have crossed the finish line in tears, their strength gone, but not from physical exhaustion—though that is also there—but because they have achieved what they thought was only the fruit of dreams. I have seen people sit on the ground after crossing the finish line of the Ultra-Trail du Mont-Blanc, and sit there for hours with blank looks, smiling broadly to themselves, still not believing that what they have achieved isn’t a hallucination. Fully aware that when they wake up, they will be able to say that they did it, that they succeeded, that they vanquished their fears and transformed their dreams into something real. I have seen individuals who, though they have come in after the leaders have had time to shower, eat lunch, and even take a good siesta, feel that they are the winners. They wouldn’t change that feeling for anything in the world. And I envy them, because, in essence, isn’t this a part of why we run? To find out whether we can overcome our fears, that the tape we smash when we cross the line isn’t only the one the volunteers are holding, but also the one we have set in our minds? Isn’t victory being able to push our bodies and minds to their limits and, in doing so, discovering that they have led us to find ourselves anew and to create new dreams? "
― Kilian Jornet , Run or Die
11
" Tajemství netkví v nohách, ale v síle donutit se jít běhat, když prší, fouká vítr a sněží; když blesky zapalují stromy ve chvíli, kdy okolo nich probíháš; když ti hroudy sněhu nebo kroupy buší do nohou a nahého těla v bouři a rozpláčou tě, a ty, abys mohl pokračovat, musíš utřít slzy, abys viděl kameny, skalní stěny, nebe. "
― Kilian Jornet , Run or Die
14
" A když běžím těch posledních deset kilometrů, opět už pod noční oblohou, běžím obklopený celým týmem, který je tu, aby mě doprovodil a pomohl mi splnit tento sen, a uvědomuju si, že hranice nejsou v mém těle, v mých nohách. Vidím, že jsem mohl běžet mnohem rychleji během celé trasy, že jsem mohl běžet rychlostí, kterou běžím teď. Co mě to brzdilo? Byla to moje mysl, která mě rozptylovala a demotivovala. Kladla mi do cesty překážky a dokázala rozostřit obraz cíle, zmátla mě, ztratil jsem směr a ztratil jsem právě to rozhodnutí dokázat to. Tlačila mě, abych si myslel, že to nepůjde. Ale nejsem smutný, naopak, zjistil jsem, že hranice fyzických sil pro naše tělo neexistují. Na nich závisí pouze rychlost a síla, ale opravdové hranice, ty, které ovlivní, zda to vzdáme, nebo budeme pokračovat a bojovat, ty, které nám umožní splnit si své sny, nezávisí na našem těle, nýbrž na naší mysli, naší motivaci a na chuti uskutečnit své sny. "
― Kilian Jornet , Run or Die
